Revoluce nerevoluce

22. července 2017 v 16:37
Kdybych tak mohla změnit svůj život, chtěla bych být...
chytřejší i hloupější, hubenější, krásnější (ale copak to jde?), vtipnější (tak to už ale jako fakt zdaleka ani ve vašich nejdivočejších snech nejde), veselejší, nadanější, moudřejší, méně línější, pilnější, spokojenější, nerouhající se, oddanější, klidnější, méně myslející, více se usmívající, přátelštější, spořivější, vstříčnější,charakternější,výraznější,umělečtější,zajímavější, ohleduplnější, věčně mladá, no, vlastně úplně nedokonale dokonalá.
Zde bych to ráda utnula, díky, díky, snad to stačí.
Když si sáhnu hluboko do svědomí (kvůli podstatě celku textu budeme na pár minut předstírat, že bych čistě teoreticky nějaké měla), je vlastně jedna jediná věc, kterou bych chtěla změnit.
Víte, moc si cením všech vašich komentářů a recenzí a chvály a nechvály a milostných dopisů (první určitě přijde brzo, já to cítím!), ale vroucně bych si přála jeden druh blogové popularity, která se mi ještě nikdy nepovedla a pravděpodobně nepovede.
Dýchej. Pošli to světa. Vykřič to. Nebuď nesmělá. Seber odvahu!
Někteří z vás si možná myslí, že po dvou článcích očekávám nominaci a jasnou výhru v anketě Blogerka roku,přičemž teď nemám ponětí, kdy se tato společenská blogerská česká verze Nobelovy ceny (významově pro lidstvo naprosto srovnatelná, ne-li podstatnější) koná, ale zkrátka v tom termínu určitě balím kufry na nějakou cestu do ciziny kompletně for frý s youtubery, kteří budou zbožně vyznávat mou staromódní literární tvorbu.
Toužím jen po jedné věci.
Kromě plastiky, ale tu mohu podstoupit až za dlouho.
Nyní bych si vroucně přála a tím můj život kéžby zaručně změnila, kdyby se, už to napiš, můj článek ocitnul na hlavní stránce blogu.
Já nevím proč. Je to jaksi prominentní už jenom tím, že každý článek, který tam visí, se věnuje jednomu tématu podobnému sloupkům v MF Dnes a někdy, pokud je kvalita nižší, dělá nepovedenou kopii úvah v lifestylových magazínech. Psát na jedno téma? Taková marnost!
Mají zdravotní sestry studovat vysoké školy? Má láska z Tinderu budoucnost?
Ano, nic moc. Já to klidně řeknu nahlas.Jo!Je to nuda!
Ale nepíše to takové paskvilní čuně, co motá všechna témata dohromady jako já, žejo...
A jako bonus dodržují ty normované a přesně dané odstavce, nebo nedejbože, až šprtsky vyznívající rýmy a verše.
Ukažme si na ně, jak to maj našprtaný, jak chtěj za každou cenu zaujmout a psát na témata, která budou z blogu propagovat, aby lidé byli uvědomělí a chytřejší. U mých článků jste, no, zmatení. Ale zase je to, třeba, občas, fajn, ne?
Revoluce také většinou zezačátku nezaujala valnou většinu populace libovolného státu.
Pokud toto čte někdo z vedení či správy Blog.cz, prosím, splníte mi zveřejněním článku na hlavní stráncetakový dětský sen. A pokud váháte (ha, už jsem prolomila ledy), pokusím se i přidat jedno moudro.
S naprostou pokorou bychom si měli v zájmu vlastní spokojenosti a zachování duševního zdraví plnit touhy, sny a přání a mluvit o nich, naprosto samozřejmě je posílat dál. Třeba se splní.
A já to dělám s plnou pokorou.
Kdo by mě taky na tu hlavní propagaci dal? A k čemu? Mně skoro stačí to, co mám teď. Děkuji za veškerou podporu.
Ale jak se říká, i špatná reklama je reklama. Proto vás žádám, pokud tento článek čtete, zanechte zde hodnocení, či komentář. I negativní. Budu vám velice vděčná za jakékoli reakce. Diskutujte se a povzbuzujte a hádejte. Ať je tady ruch. Třeba mne inspirujete. A třeba díky tomu budu jednou i psát na jedno téma.
Dvakrát za sebou třeba. To je noční můra každého českého lingvisty, i když, ono to slovo samo o sobě...
Článek:
Je naše generace opravdu tak negramotná?
Heslo:Nebojme se říct, co chceme, i když je to lingvistický hnus. To řešme jindy.

 

Kam dál

Reklama